Můj příběh
KLUK Z MALÉ VESNICE VĚČNĚ NA MOTORCE
Jako dítě jsem vyrůstal v malé vesnici na Vysočině. Od malička jsem miloval sport všeho druhu, a tak jsem ve 4 letech dostal od rodičů svou první motorku. Tím začalo období, kdy jsem trávil spoustu času závoděním a nasbíral mnoho úspěchů. Jak moje vášeň k motokrosu postupně upadala, přesunul jsem se od závodění k rekreačnímu sportu a začal se postupně věnovat stolnímu tenisu, squashi a fotbalu.
STUDIUM FYZIOTERAPIE - NEZAPOMENUTELNÉ ROKY, PŘÁTELÉ
A ŽENA NA CELÝ ŽIVOT
Jak už to u fyzioterapeutů bývá, vlastní zkušenost s bolestmi zad a láska ke sportu mne dovedla ke studiu fyzioterapie na 1. lékařské fakultě. Počáteční představy o práci se sportovci a brzkém nabití schopnosti pomoci lidem od bolesti rychle a efektivně se brzy rozplynuly. Studium je náročné, z počátku hodně obecné a praktická výuka probíhá převážně v nemocničním prostředí. Namísto efektních mobilizací kloubů a „zázračného“ ošetření svalů s rychlou úlevou patřilo první roky do mého repertoáru spíše základní cvičení na nemocničním lůžku. Prvotní deziluze mne však nijak neodradila a já tak mohl poznat úžasné přátelé a zejména pak moji ženu, kterou jsem si později vzal.
VYSNĚNÁ PRÁCE NA AMBULANCI A ODJEZD DO KANADY
Po získání magisterského titulu na Fakultě tělesné výchovy a sportu a pěti letech praxe v nemocnicích bylo přirozené, že jsem konečně začal pracovat v ambulantním provozu. Počáteční radost a nadšení však vystřídalo zklamání. Práce tzv. na pojišťovnu obnášela velké množství pacientů za den, omezený čas na pacienta, a především mnoho administrativních úkonů. Takový pracovní postup byl pro pacienty ne vždy zcela účinný a pro mne demotivující. Společně s mou ženou jsme se shodli, že tímto způsobem bychom brzy dosáhli maximálně pracovního vyhoření a spontánně jsme se rozhodli odjet na rok do Kanady. Z jednoho roku byl nakonec rok a půl a nebýt Covidu, pravděpodobně jsme na cestách ještě zůstali. Pauza od fyzioterapie a čas strávený v novém podnětném prostředí nám oběma dal nový životní nadhled a vrátil nám chuť k profesi, kterou máme rádi. Avšak to nejcennější, co jsme získali, byla vidina toho, jak chceme jako fyzioterapeuti pracovat.
REALITA DNEŠNÍCH DNÍ
Naše jasné představy jsme začali postupně realizovat a nyní Vám tak můžeme nabízet naše služby v prostředí krásné ordinace způsobem nám vlastním – více o našem přístupu zde. Mimo práci se stále rád věnuji sportu nebo cvičení, ať už v podobě posilování nebo jógy. Díky pandemii Covidu jsem začal pravidelněji běhat a jezdit na běžkách, stále hraji rád fotbal nebo v podstatě jakýkoliv sport, který se hraje s raketou/pálkou a míčkem. Mou velkou vášní je jízda na snowboardu a postupně se zdá, že se navracím také k lyžování. Mimo pohyb rád čtu, ideálně v Itálii na pláži se spoustou zmrzliny!